Vozíčkářské okruhy ve Velkých Losinách

Šumpersko

Jedná se o dva okruhy:
1.okruh pro méně náročné - Špýcharský okruh
2.okruh pro náročné, případně vozíčkáře s doprovodem - Ludvíkovský okruh.

Velké Losiny patří k nejstarším obcím na Šumpersku. Původní zástavba probíhala nejprve kolem kostela, který je zmiňován již v r. 1350. Od 16. stol. centrum panství, které patřilo Žerotínům a od poč. 19. stol. Lichtenštejnům. V obci a jeho okolí je řada mimořádně cenných historických památek - např. renesanční dřevěné kostely v Maršíkově a Žárové. 

Obě trasy začínají u vchodu do lázní a z větší části vedou po stejné trase. Výchozím bodem je rozcestník u lázní, asi 300 m od železniční stanice Velké Losiny a autobusové zastávky hotel Praděd.
Hned vedle rozcestníku si povšimneme kamenného sousoší Kalvárie. Postaveno bylo v r. 1725 na paměť morové epidemie, která si v obci v letech 1714 až 1715 vyžádala 47 obětí. 

Vydáváme se na trasu, která nás vede značkami pro vozíčkáře od vstupu do lázní po místní komunikaci směrem k hotelu Praděd. Po asi 100 m (za mostem přes Losinku) odbočíme doprava a pokračujeme uličkou U Losinky. Před námi vlevo se záhy poté rýsuje areál ruční papírny.
Ruční papírna patří k nejvýznamnějším technickým památkám v ČR a svého druhu i ve střední Evropě. Založena byla na konci 16. století Janem z Žerotína, který ji však, zřejmě jako málo výnosnou, již v r. 1603 prodal papírníkovi O. Klugovi. Po něm se vystřídala řada dalších majitelů, mezi nimiž byl i Kryštof Göttlicher, jehož manželka Barbara byla obviněna z čarodějnictví a v roce 1680 za živa upálena. Také v následujících stoletích se majitelé často střídali. V r. 1855 získal papírnu Anton Schmidt a jeho potomci ji drželi až do r. 1945. R. 1949 byla papírna začleněna do komplexu Olšanských papíren. Ruční výroba zůstala zachována, byla zpřístupněna veřejnosti a areál papírny byl od konce 70. až do 90. let 20. století postupně rekonstruován. V r. 1987 zde bylo otevřeno Muzeum papíru. Ruční papír používají umělcitiskaři, svou trvanlivostí je vhodný na státnické a reprezentativní dokumenty, kroniky apod.

Pokračujeme dále podél říčky Losinky. Na konci uličky U Losinky přejedeme most a pokračujeme po asfaltové pěšině k žárovské silnici. Po přejezdu silnice a parkoviště přijíždíme k velkolosinskému zámku.
Po r. 1560 opustil Jan z Žerotína (asi 1539-1608) rodný Šumperk a na jižním okraji Losin si postavil tvrz. Poté, kdy zdědil a vyženil dostatek finančních prostředků, přestavěl skromné sídlo na honosný zámek v podobě tzv. severské renesance. Jeho potomci na počátku 17. století dokončili přístavbu barokní části. Po třicetileté válce došlo v areálu zámku k řadě tragických událostí. V r. 1662 byly na zámeckém nádvoří mečem popraveni tři vůdci poddanského povstání a od r. 1678 v zámeckém žaláři probíhaly čarodějnické procesy, jímž padlo do roku 1686 za oběť 39 žen a mužů z Losin a okolních obcí. "Zlaté období" zámku nastalo za Jana Ludvíka z Žerotína (1691-1761), který provedl řadu stavebních úprav a přístaveb (zřídil zámeckou kapli, postavil jízdárnu aj.) a vybudoval barokní okrasnou zahradu. Janův syn Ludvík Anton prodal r. 1802 losinské panství se zámkem Lichtenštejnům. Noví majitelé barokní zahradu upravili na anglický park, takže se z původní výzdoby dochovalo jen několik soch. Samotný zámek však byl větších stavebních zásahů ušetřen, takže se dodnes dochovala jeho původní podoba, kterou v interiéru vhodně doplňuje žerotínský mobiliář. 

Dále je možno pokračovat od vchodu do zámku parkem směrem doprava k bývalému skleníku a dále kolem prastarého pivovaru k areálu někdejšího zámeckého dvora, k rozcestníku U Špýcharu (pozor! - tato část není opatřena značkami). Můžeme se také vrátit zpět na parkoviště a k rozcestníku U Špýcharu dojedeme označenou trasou, která vede asi 200 m po žárovské silnici. U rozcestníku U Špýcharu se trasy rozdělují. Náročný, Ludvíkovský okruh, pokračuje směrem na Ludvíkov a méně náročný, Špýcharský okruh vede dále po silnici na Žárovou až ke křižovatce Račinka.
Vlevo u silnice na Žárovou stojí pozoruhodná vrchnostenská sýpka (špýchar), kterou nechal postavit v r. 1729 Jan Ludvík z Žerotína. Před požárem ji chrání krásná barokní socha sv. Floriána.

Ludvíkovský okruh pokračuje po místní komunikaci do osady Ludvíkov, která byla založena kolem r. 1770 posledním žerotínským majitelem losinského zámku Ludvíkem Antonem. Občerstvení zde nabízí penzion Vaněk.Čeká nás nejtěžší úsek Ludvíkovského okruhu - stoupání udržovanou lesní cestou k úbočí Kozí skalky, s přibližným převýšením 200 metrů. U rozcestníku K Rejcharticím máme nejhorší stoupání za sebou. Při odpočinku se můžeme porozhlédnout po Františku Kubinovi.

V těchto místech obou vozíčkářských okruhů straší podle pověsti žerotínský důchodní František Kubin, tyran, který ve 20. letech 18. století krutě utiskoval poddané. Jednou, když se při velké bouřce lidé modlili, nutil je dále pracovat na stavbě sýpky, za což byl ztrestán: blesk mu urazil hlavu. Po pohřbu v losinském kostele nenašel klid a neustále vycházel z hrobu. Jeho tělo proto bylo přeneseno do odtud blízké rokle Černého potoka. Ani to nepomohlo. Kubin byl i poté spatřen až u zámku v podobě ohnivého psa, v lesích jako divoký myslivec bez hlavy, lekal lidi na polích apod. Lstí prý byl přenesen do Krkonoš, kde se marně pokouší dřevěnou pilou a sekerou pokácet dub, aby po smrti došel klidu. Zjevuje se prý ale nadále i u Černého potoka.

Pokračujeme po mírně členité cestě k rozcestí Nad Ludvíkovem a pozvolným klesáním po svazích Lázeňského vrchu se blížíme k hotelu Diana, odkud je pěkná vyhlídka na jižní část Velkých Losin a zámek. Po přístupové silnici opatrně sjíždíme krozcestí Račinka (pozor! - převýšení přibližně 150 metrů), kde se Ludvíkovský okruh a Špýcharský okruh opět spojují. Zastavíme se u dřevěného kříže.

U křižovatky stojí dřevěný kříž. Podle pověsti zde měl jakýsi kovář ze Žárové ubít kovářským kladivem čarodějnického inkvizitora Františka Jindřicha Bobliga z Edelstadtu. Podle novodobé tradice byl kříž postaven na místě, kde se s odsouzenými za čarodějnictví loučili na poslední cestě jejích příbuzní.
Přejedeme žárovskou silnici a přírodním parkem sjíždíme k lázeňskému areálu. Vlevo se za hustým porostem běžných i vzácných dřevin vypína na kopci pavilon Šárka.

Pavilon Šárka byl postaven podle návrhu A. Castellitze v r. 1912. Za 2. světové války v něm byly realizovány plány nacistů na zušlechťování nordické rasy (program Lebensborn). V prostoru před průčelím pavilonu byli v 17. stol. za živa upalováni a popravování lidé obvinění z čarodějnictví. 
Trasa končí na čestném dvoře v centru areálu lázní.

O hojivých účíncích lázeňských sirných pramenů se vědělo od nepaměti. Podle pověsti jistý losinský sedlák vyhnal ze své usedlosti prašivého a vředy sužovaného koně, aby nenakazil ostatní. Kůň se vyválel v bažinách v místech dnešních lázní a po několika dnech se uzdraven vrátil ke svému pánovi. První lázeňskou budovu nechali postavit v 16. století Žerotínové. Dnešní podoba centra areálu lázní je výsledkem přestavby po požáru v roce 1930. Projekt zpracoval architekt A. Castellitz, jehož dílem je také nedaleko stojící romantický dětský pavilon zvaný Chaloupka. Parkové úpravy navrhl ředitel zahradnické školy v Lednici F. Henne. Lázeňskou kapli Sv. Kříže nechala postavit v r. 1727 Ludvika z Žerotína. Léčí se zde děti i dospělí s onemocněními neurologickými a nemocemi netuberkulózními, a děti s nemocemi dýchacího ústrojí a pohybového aparátu.



Projekt byl realizován za přispění Olomouckého kraje formou podpory destinačního managementu Sdružení cestovního ruchu Jeseníky.

Ostatní články v kategorii Tipy pro volný čas
Kontaktní údaje
Tel.: +420 731 571 586